Po stovkách setkání s klienty jsem došel k závěru, že podstatu investování chápe většinou každý jako: Levně koupit a draze prodat. Když nebudeme řešit, do čeho konkrétně budeme investovat a hodíme všechny investiční nástroje a možnosti takříkajíc do jednoho pytle, dalo by se to tak skutečně říct.
A právě toto „moudro” lidé znají, ale málokdy podle něj skutečně jednají. Co hůř, myslí si, že jednají, ale opak je pravdou. Ono to pak totiž často vypadá spíš jako: Koupil jsem draze a doufám, že prodám ještě dráž. Američané tomu říkají Greater fool theory,
tedy ve volném překladu: „Doufám, že najdu většího blázna, než jsem byl já a ten mi dá více”. Možná se budete divit, ale mým odhadem právě takhle funguje více jak 90 % celého trhu, 90 % celé ekonomiky a 90 % všech investorů. Ono to vychází,
ale pouze do doby, než přestane.
„Kup to, je to ve slevě!“
Představme si běžného člověka, říkejme mu třeba Jiří, kterému se líbí myšlenka „nechat své peníze pracovat”. Po velké masáži ze stran bankovních institucí, investičních společností, makléřů a přátel přistoupí k myšlence investování. Po hodinách strávených na internetu, ve snaze vzdělat se v této problematice, bude Jiří pravděpodobně seznámen s termíny jako ETF, indexy, S&P 500, CFD, podílové fondy, kryptoměny, blockchain, bitcoin, akcie, dividendy, … a začne nabývat dojmu, že získává platné znalosti,
které mu umožní zvolit správně, nebo vydat se správnou cestou.
Tady bych se rád zastavil, protože když se retrospektivně podívám do doby, kdy jsem s investicemi začínal a snažil jsem se celé myšlence přijít na kloub, pamatuji, jak mě jako první zavalil výčet termínů, obecná vysvětlení, analytické prognózy a široká škála nabídek, které rovnou lákaly ke konkrétním produktům. To bylo sice hezké, ale bohužel to tehdy postrádalo nejzásadnější věc a to: kontext a hlubší vysvětlení souvislostí.
Když nad tím teď tak přemýšlím a sleduji dostupné informace, které jsou v největším zastoupení investorům poskytovány aktuálně, je to vlastně pořád stejné. Je to jako kdyby Jiří šel do lékárny a lékárník by mu namátkově podal léky bez ohledu na jejich vedlejší účinky a bez ohledu na Jiřího diagnózu. Aneb, „zkuste vzít těhle deset a uvidíte, jak Vám bude“. Totéž většinou platí pro informace k investicím: Je vám prezentován sortiment pomyslných léků, které ale neřeší váš konkrétní problém a navíc, jako bonus, často chybí příbalová informace. Znát celý příběh je totiž opravdu důležité.
„Pane doktore, mám brnění po celém těle, jsem nemocný? Ne, jste rytíř…“
… ale zpět k Jiřímu. Velké většině lidí, stejně jako našemu investorovi, začne dávat největší smysl diverzifikace.
Protože, „když tomu nerozumím, koupím všechno”. Berme příklad, kdy má Jiří 100 000 Kč, které může investovat. Dočetl se,
že investice do indexu S&P500 je dobrá volba, protože v S&P500 je 500 největších amerických společností kótovaných na burze. Nebude tedy kupovat akcie jednotlivých společností, ale jeho investice bude mít rovnou zastoupení ve všech zmíněných.
S tou myšlenkou mám jeden hlavní problém a to ten, že bez kontextu nevíte, které z těch 500 jsou aktuálně za dobrou cenu a které jsou naopak předražené. Někdo by mi na to mohl říci „Vždyť jo troubo, to je právě ten smysl diverzifikace a průměrování.”.
No jo, ale co když je 450 z těchto společností předražených a jen 50 dává smysl koupit. Je to stejné řešení, jako kdybyste byli na houbách, a nevěděli, které houby jsou jedlé a které ne, a tak byste udělali smaženici ze všech, které najdete. Nějaké mě otráví,
ale jiné mi udělají dobře, nebo jak se říká hezky Česky u nás na jihu „Ona si to pr*** přebere.”.
Nevím, kdo od tohoto plánu může čekat hodně, ale chápu, že když se člověk opírá o historický vývoj a začne věřit myšlence průměrů, tedy „za posledních 20 let to udělalo v průměru 10 % ročně”, začne mu ta myšlenka dělat dobře. Zkrátka diverzifikace je skvělá věc, ale záleží jak a co diverzifikujete. Abych mohl udělat dobrý kauf, musím vědět, kolik má daná věc stát správně, než za ni zaplatím. Lehko by se vám totiž mohlo stát, že vás už nikdo nebude chtít přeplatit.
Jak by měl tedy Jiří postupovat?
Hlavně by neměl podléhat mediální masáži a tlaku okolí, ale měl by zůstat v klidu. Udělat špatný krok má totiž v tomto případě horší důsledky, než neudělat krok žádný. Snahou vyhnout se 15% inflaci si totiž člověk může způsobit například 50% ztrátu.
V Jiřího případě by tedy tímto špatným rozhodnutím přišel o 50 000 Kč. Inflace vám peníze nebere, není třeba se jí bát, peníze vám z účtu samy nezmizí. K tomu, abyste totiž inflaci zažili, musíte nejprve peníze použít. Tedy něco koupit. Pojďme si o tom říct více
v dalším článku, nebo si o tom popovídejme osobně. Kontakt najdete v záhlaví stránky.